Zázrak se již stal

Publikováno: 15. 7. 2026

Pamela Kribbe přijímá poselství od Jeshuy

Drazí přátelé,

já jsem Jeshua. Jsem zde s vámi, abych vám připomněl budoucnost, která leží před vámi, ale která je již přítomná ve vás. Směřujete k budoucnosti a zároveň také směřujete do minulosti – vracíte se k podstatě toho, kým jste a kým jste vždy byli.

Stát se tím, kým jste, je v podstatě cestou časem, ale zároveň je to i cesta mimo čas: vnitřní cesta, kterou nelze měřit prostřednictvím lineárního pokroku. Všichni jste se stali vězni pojetí času tak, jak je chápán na Zemi. Je velmi omezující vidět sebe sama, jak postupujete lineárním procesem z bodu A do bodu B, v němž se stáváte „něčím více“, v němž jdete „vpřed“. Jste drženi v zajetí a v otroctví představou, že musíte stále postupovat a že za obzorem se vždy nachází něco dalšího.

Samozřejmě existuje vývojový proces duše, ale je to proces, při němž si více vzpomínáte a stále vědoměji si uvědomujete to, čím již jste. Zázrak se již stal – už tam jste! Dovolte tomuto uvědomění, aby se na chvíli usadilo: jste nádherným stvořením, v němž narůstá vědomí. Čím více toto vědomí zahrnuje vše, čím jste, tím více Světla bude zářit do stvoření, kterým jste. A tento proces se ve skutečnosti odehrává v přítomném okamžiku, či spíše v dimenzi mimo čas.

Z duchovního hlediska je veškerý pokrok ve skutečnosti vzpomínáním na to, kým jste. Když si však vzpomínáte sami na sebe, zároveň v čase něco vytváříte. Například se s jemností a soucitem, s pochopením a láskou díváte na vrstvy svého já – na vlastní strach, nedůvěru nebo hněv – a tímto způsobem se před vámi otevírá nový obraz toho, kým jste.

Rozpoznáváte svou vlastní nevinnost, rozpoznáváte své vlastní hlubiny, a díky tomuto rozpoznání rostete ve vědomí a zároveň se stáváte více tím, kým již jste. Láska, která ve vás proudí a náleží vaší bytostné podstatě, se stává viditelnější světu a druhým, a také vám samotným. Existuje tedy proces růstu, a přitom už tím vším jste; budoucnost je již obsažena ve vaší minulosti. Dovolte tomuto vědění, aby vás uklidnilo. Není třeba sebe sama konstruovat, vytvářet ani budovat – již jste vším, čím chcete být. Jediné, na čem záleží, je toto rozpoznat a přestat bojovat se životem a zápasit sami se sebou.

V lidském myšlení přetrvává vytrvalá iluze, že nejste dostateční, že existuje nějaký nedostatek, který je třeba doplnit, že něco není v pořádku, že vám něco schází. A můžete se velmi zaměstnat snahou tento nedostatek vyřešit a napravit ho. Vycházíte z předpokladu, že s vámi není něco v pořádku a že vám něco chybí.

Vidíte, že tento výchozí předpoklad není správný? Pokud se na sebe díváte tímto způsobem, jste beznadějně zapleteni do boje sami proti sobě. Dokážete-li se na sebe podívat se soucitem a vnímat se jako zázrak, který se rozvíjí, pak do vaší bytosti sestoupí mír. Pusťte představu, že nejste tak či onak dost dobří, že nejste celiství nebo že s vámi není něco v pořádku. Vězte, že jste bezpodmínečně součástí Boha, stvoření, všeho, co žije. Pusťte snahu stát se celistvými.

Zní to bláznivě, protože snaha stát se celistvými se zdá být podstatou duchovního hledání. Ve skutečnosti vás však ve chvíli, kdy vstoupíte do boje se životem a s časem, tento boj odvádí stále dál od vás samotných. Stále máte pocit, že by se věci měly odehrávat rychleji, než se skutečně odehrávají, a tak vzniká zklamání a frustrace.

Zázrak, na který čekáte, se však neodehrává v čase – ne prostřednictvím snažení, práce a boje. Přihodí se nečekaně, v jediném okamžiku, když si uvědomíte: „Já už tím jsem a je to takto v pořádku – jsem součástí lidstva se vším, co k tomu patří: se světlými i temnými pocity, myšlenkami, emocemi a náladami.“

Dokážete-li se na to vše dívat s úsměvem, s vřelým pochopením nebo někdy dokonce s humorem, pak se velmi přiblížíte celistvosti, o níž hovoří skutečné duchovní učení. Jde o plynutí s tím, co je, o nejití proti životu, ale o dovolení, aby se přirozeně rozvíjel. Právě tento postoj vás přivede k vašemu cíli. Život sám se chce pohybovat ve vás a skrze vás, a pokud předpokládáte, že život je dobrý a směřuje k celistvosti, pak to nemusíte dělat vy – nemusíte ji vytvářet, ona se uskuteční sama. Jediné, co potřebujete udělat, je vzdát se iluze, že nejste dost dobří, že je s vámi něco špatně nebo že na sobě musíte pracovat.

Chci vás nyní pozvat k vizualizaci, v níž vás spojím se symbolem kříže – s vnitřním křížem. Představte si, že vaším tělem prochází kříž: vaše paže jsou vodorovným břevnem kříže a zbytek vašeho těla tvoří svislé břevno. Spojují se uprostřed, na úrovni vašeho srdce. V tomto obrazu vás vodorovné břevno spojuje s viditelným světem kolem vás, zde na Zemi. Je vaším spojením s fyzickým světem, s lidmi kolem vás a se společností.

Pak je zde rozměr svislého břevna, které vede od temene vaší hlavy do kosmu a spojuje vás s nebem – mohli bychom říci s kosmickým, duchovním rozměrem, s vaší duší. U paty tohoto svislého břevna se nachází Země, na níž spočívají vaše chodidla. Uměním života je zůstávat, nakolik je to možné, v centrálním bodě uprostřed všech vlivů, které zakoušíte, a voleb, které činíte. Právě zde, ve středu kříže, se oba proudy přirozeně setkávají: stojíte zde ve spojení se svým vyšším já, se svou duší, a se Zemí – to je svislý proud – a zároveň jste spojeni se životem na Zemi, se světem kolem vás – s vodorovným proudem.

Zkuste pozorovat, kde se ve vás vědomí nejčastěji nachází v tomto obrazu kříže. Představte si své vědomí jako kouli Světla. Podívejte se, kde se obvykle usazuje – uprostřed, níže, nebo výše? Více ve vodorovném, nebo ve svislém břevně? Jen si všimněte, jaký obraz místa, kde se vaše vědomí nejčastěji nachází, spontánně vyvstává, a sledujte, jaký pocit ve vás vyvolává.

Nyní si představte, že vaše vědomí, tato koule Světla, je zcela soustředěna ve vašem srdci, na průsečíku obou břeven, a sledujte, co to s vámi dělá. Co by se mohlo změnit ve způsobu, jakým nyní působíte ve světě? Mohli byste některé věci dělat jinak nebo se k lidem vztahovat jiným způsobem? Vnímejte, co je zapotřebí k tomu, abyste byli zcela ve středu kříže.

U některých z vás může být vědomí příliš umístěno ve vodorovném rameni kříže – vaše pozornost je pohlcena děním vnějšího světa a vytrácí se vaše spojení s vnitřním, kosmickým kanálem. Z dlouhodobého hlediska vás to učiní neklidnými, unavenými nebo nenaplněnými. Nebo se někdy může stát, že jste příliš na svislé ose, že žijete převážně ve svém vnitřním světě a proud směrem ven není dostatečný. Když se nedokážete ve vnějším světě náležitě vyjádřit, je to známka toho, že z vašeho nitra neproudí ven dost energie. Pozorujte, jak je tomu u vás.

Znovu si představte, že jste ve středu, a že jste díky tomu spojeni se svou duší, s duchovním rozměrem. Odtud někdy dokážete velmi jasně cítit, jaká je vaše cesta. Máte intuice a vhledy, které vám dávají pocit radosti a naděje. Pak před vámi vyvstává otázka: jak se to promítne do světa, do fyzické reality, v níž žijete? A s touto otázkou se vynořuje také otázka času. Intuice a vhledy, které přijímáte ze své kosmické, svislé dimenze, jsou nadčasové, zatímco to, s čím se setkáváte ve vodorovné dimenzi světa, pracuje s časem a hmotou, vytváří plány a chce vidět výsledky. Představte si tedy, jak lze obojí co nejlépe spojit.

Když jste ve středu, jste ve svém srdci. Odtud si představte, že jste otevřeni podnětům své duše – jemným šeptaným vnuknutím, která k vám občas přicházejí a říkají vám, co by pro vás bylo radostné a inspirující. Nyní sledujte, zda dokážete tato osvícení přijímat ve svém srdci a odtud je vyzařovat podél vodorovné osy do světa. Vnímejte, zda dokážete udržet Světlo své duše tak, aby celý kříž oživilo vaše Světlo. Pozorujte, co potřebujete k tomu, abyste zůstali věrní těmto vhledům a Světlu své duše.

Je důležité, abyste zůstali spojeni se svým vnitřním i vnějším životem. Tyto dvě dimenze musí být v rovnováze, abyste se jako lidské bytosti cítili skutečně naplněni. Uvědomte si však, že ve svislém směru vaší duše, neboli vašeho vyššího já, spočívá podstatná pravda, že již víte všechno o tom, kým jste. Vy jste zázrak; jste bezpodmínečně součástí Boha. Nevěřte dualitě světa, která vám říká, že se musíte stát nejrůznějšími věcmi nebo v sobě nejrůznější věci zlepšovat. Mějte víru v zázrak a rozpoznávejte ho v sobě stejně jako v druhém člověku.

Zázrak vaší existence, vaší podstaty, je tu stále. Buďte tomuto vnitřnímu vědění věrní, když vykročíte do světa. Tento vhled i proud energie, který přichází z dimenze nadčasovosti, z duše, jsou v tomto světě zapotřebí. Odtud vždy vychází skutečná inspirace. Nebojte se dovolit tomuto proudu volně vstoupit do světa. Vaše duše se tak projevuje v čase, prostoru a hmotě, což přináší inspiraci vám i druhým.

Vodorovná osa, která vás spojuje se světem, ve vás často vyvolává napětí. Zvenčí na vás mohou působit tlaky, které vás nutí myslet si, že musíte dělat nejrůznější věci. Tento tlak vás odtahuje od vás samotných a může ve vás vyvolat touhu odrazit celý vnější svět a žít převážně ve svém vnitřním světě, stranou společnosti. Nezbytným uměním je však přinášet Světlo vlastní duše a zůstávat tak věrní jejím podnětům, a přitom zůstat spojeni s vnějším prostředím. Přinášet své Světlo je největším darem, který můžete druhým dát, protože je tím povzbuzujete, aby učinili totéž.

Nebojte se vlastního Světla. Zůstávejte ve spojení se svou duší i se světem, protože právě to je v této době vaším úkolem: vyzařovat ve světě to, kým jste – nestahovat se z tohoto světa, ale zůstávat v něm a vyzařovat své Světlo.

Děkuji vám všem za vaši přítomnost. Jsem s vámi jako přítel a stojím po vašem boku. S radostí rozpoznávám váš zázrak. Mějte víru ve vše, co se chystáte učinit.

Zdroj: jeshua.net...